úterý 16. srpna 2016

Půlka Itálie za mnou

Přesně před týdnem se touhle večerní dobou zvedal vítr, venku bylo chladno a ve vzduchu byla cítit bouřka, zatímco v prostorách baru a recepce stále vládlo vedro a dusno. Rozhodla jsem se osvěžit Hugo Sprizzem, při jehož popíjení jsem přemítala nad předešlými dvěma měsíci...



,,Vy asi studujete, že? To máte dobrou brigádu na prázdniny!" - Z vejšky jsem odešla a jsem tu pracovně.
,,Aha, aha, to tady dostanete asi dobře zaplaceno." - Ani moc ne.
,,Tak jste aspoň u moře." - No... (začínám se mračit)
,,Dostanete se vůbec k tomu moři? Je tady nějakej den volna? Vystřídá vás někdo? To tu jste i celý den jo? A úplně každej večer?" - (výbuch)
,,A co budete dělat, až se vrátíte domů?" - (zdrhám do skladu kopnout do sudu nebo praštit pěstí do zdi)
Mimochodem, to UŽ to mám jako vědět, jo?

Takové konverzace se mě snaží ničit několikrát do týdne, ale já neodejdu bez boje. Moje vodnářská povaha, která se velmi snadno pro něco nadchne, ale chybí jí ambice a cílevědomost, si to snaží kompenzovat tím, že aspoň občas něco musí dotáhnout do konce.

Červnové dopoledne jsem trávila nad učebnicí italštiny, odpoledne u vody, po večerech jsem sedávala u notebooku a po práci se chodila procházet kolem moře. Občas jsem si šla zaběhat nebo projet na kole. Mezitím jsem sem tam natočila nějaké to pivo a v časech, strávených za barem, jsem se snažila najít si cestu k hostům, takže ten volný čas jsem pak chtěla trávit sama. Idylka.

Přišel první červencový týden, kdy jsem se téměř nehnula od pípy a čůrky potu ze mě tekly i když jsem jen nehybně stála. Každého, kdo prošel kolem baru jsem žádala o pomoc. Za hlavou mi hrála televize, ve které běžel neustále fotbal, což mi na náladě také moc nepřidávalo. To byl týden, kdy jsem podala maximální výkon a nastal zlom.

Po měsíci tady mě začalo obtěžovat, že po mně někdo něco chce, že někdo neumí pozdravit, poprosit, poděkovat nebo to naopak přehání a chodí za mnou pětkrát denně si jen tak pokecat. V tu chvíli jsem dostala na bar pomocníka téměř o čtyři roky mladšího. První večer, co se mnou strávil na baru se nás hosti zeptali, jestli nejsme sourozenci. V tu chvíli jsme se stali bráchou a ségrou, nerozlučnou dvojkou.

Můj fiktivní bratr musel snášet moje náladičky, připomínky, prskání vody do obličeje just for fun, obecně jakýsi můj návrat do puberty a zároveň dělání ze sebe světa znalce před mladším podřízeným. Do toho musel sdílet pokoj a manželskou postel s barmanem z druhého hotelu, takže se neubránil ani několika homosexuálním vtípkům od celého personálu.

My tři a občas i někdo navíc jsme se večer co večer scházeli, povídali si někdy až do ranních hodin a párkrát s pomocí alkoholu nařkli svým chováním i pár lidí. A i když jsem se přes den cítila sebe hůř, věděla jsem, že ty společné večery mi za to stojí, drží mě nad vodou a že zažívám nejlepší část léta.

Ovšem nic netrvá věčně. Po třech týdnech, kdy jsem spala v průměru pět hodin denně, mi moje pravá ruka odjela a skvěle vybudovanej tým jako celek i s ostatními holkami se začal tak nějak rozpadat aneb kolektivní ponorka, na kterou jsem byla upozorňována. To byla ovšem krátkodobá záležitost, po jejímž překonání se snažím vrátit k začátkům, věnovat se sama sobě a opět se naučit trávit čas sama se sebou.

Mým momentálně nejreálnějším cílem je zvednout zadek a jít s foťákem na dlouhou procházku, abych mohla připravit článek pro změnu s málo textem a spoustou fotek!

8 komentářů:

  1. Třeba přijde nějakej další člověk, se kterým si budeš rozumět aspoň stejně tak dobře:)
    Těším se na tu spoustu fotek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To by bylo super, ale nejvíc super je, že už jsem tu našla nové přátelé, u kterých vím, že mi nevstoupili do života jen kvůli letošnímu létu :). Děkuji, snad se k němu brzy dokopu :D.

      Vymazat
  2. Dokopej se k těm fotkám, chci je taky vidět! :) :D
    Jinak... je hrozně fajn, že jsi měla takovou partu, na kterou jsi se každý večer mohla těšit. Určitě se najde někdo stejně super! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už jsem si stanovila dvě odpoledne, které chci celé strávit jenom focením, tak snad nebudu prokrastinovat, protože čas se mi krátí :D.
      A určitě společně ještě nějaký takový večer zažijeme :).

      Vymazat
  3. Taky bych hned jela =) miluju italii

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je nádherná, o to je větší škoda, že na ní nemám moc času :D.

      Vymazat
  4. wow zavidim :) tesim sa na viac fotiek!
    Pozyvam na luxusnu giveaway o setrnu kulmu ROWENTA a vyrobky DOVE :) tu: http://biancaprincipessa.blogspot.sk/2016/09/obrovska-dove-rowenta-giveaway.html

    OdpovědětVymazat